Kyselina jantarová a Krebsův cyklus. Již faraóni ve starém Egyptě věřili v omlazující moc jantaru, a proto si pod kůži zašívali jantarové destičky. Kyselina jantarová je přirozenou součástí rostlinných i živočišných organismů. Dodává tělu energii a má silný regenerační vliv na buňky. V našem organismu se vyskytuje v tzv. Krebsově cyklu, který je důležitým metabolickým dějem. Je to základní proces aerobního dýchání buněk. Kyselina jantarová se běžně vyskytuje v ovoci, hlavně ve zralém víně a v některých bobulích. Dále ji obsahují acidofilní mléčné výrobky, tmavý chléb, mořští  korýši, pivo, kysané zelí a červená řepa. Kyselina jantarová a její soli přímo ovlivňují buněčný metabolizmus a účastní se zpracování sacharidů v již zmíněném Krebsově cyklu.

Jednoduše řečeno, upravuje kyselost a chuť potravin. Vědci zjistili, že porušení buněčné energie vede ke snížení imunity s následkem různých onemocnění. Pokud je množství jantarové kyseliny v lidském těle nedostatečné, musí být neustále doplňováno a to zejména při velkém fyzickém, duševním a emocionálním zatížení. Krebsův cyklus v podstatě zahrnuje sérii enzymatických reakcí, které transformují proteiny, tuky a sacharidy (uhlovodany, například glukózu) do přechodných substancí. Tyto meziprodukty pak přecházejí do dýchacího řetězce, kde podstupují další série reakcí. Přítomnost dostatečného množství kyslíku uvnitř buněk je základem pro úspěch této procedury, okysličování. Látka se průmyslově vyrábí pomocí mikroorganismů, fermentací glukózy z kukuřice.