Přesné údaje o tom, kdy se čaj poprvé objevil v Čechách, jsou zahaleny tajemstvím. O čaji se vyskytují jen nepřímé náznaky v literárních dílech (kolem roku 1845 psal o čaji i Karel Havlíček Borovský a Jan Neruda) a starých slovnících, či krásné porcelánové konvičky a šálky na čaj, vyrobené v Kunštátu v třicátých let 18. století,  které rozhodně nebyly vyrobeny jen pro obdivování.

Významným čajomilcem byl cestovatel, spisovatel a sběratel japonského umění Joe Hloucha (1881-1957). Poprvé navštívil Japonsko v roce 1906 a vrátil se pln obdivu a nadšení. Když se o dva roky později konala v Praze na Výstavišti Jubilejní výstava obchodní komory, postavil tu se svým bratrem japonskou čajovnu. Neověřené prameny se zmiňují o možné dostupnosti čaje spojené s kupcen Janem Aloisem Svatojánském, který na konci 18. století prodával čínský čaj v Praze v domě U Zlatého okouna. Nabízel jej prý v krabicích potažených atlasem a patřil tedy k luxusnímu zboží.

Počátky čaje v českých zemích nejsou jednoznačně doloženy, protože tenhle nápoj tu na rozdíl od některých západoevropských krajin nezpůsobil žádnou okamžitou senzaci. První zásadnější zmínka o čaji v Česku se objevuje v roce 1848 až šest let poté, co v Plzni navařili první ležák. V Praze se generál Windischgrätz toho památného roku snažil kanonádou dobýt barikády a málem se mu to povedlo. Nebýt čaje. Když už pražským barikádníkům docházely síly, vyskočil na barikádu poblíž Karlova mostu divoký chlupatý chlap, zařval „Daváj čaja!“ a jal se rozlévat hrdinům čaj z konvice. Tak praví legenda, ale je naprosto jasné, že vyšší vrstvy již v této době čaj dobře znaly. Do kredenců českých domácností, které šly s dobou, se čaj dostal až ve 2. polovině 19. století, relativně nedávno. A nepřišel z Ruska, nýbrž z Británie a nepřišel  jako nápoj, nýbrž jako společenský zvyk. Samotný čaj byl v „čajích o páté“ pouhou módní rekvizitou. Čajový bum přišel do České republiky až se sametovou revolucí.