Zelí se využívalo k léčebným účelům v lidové medicíně už v dávných dobách, protože bylo vždy považováno za pokladnici vitamínů, za účinný prostředek při léčení nejrůznějších nemocí a jako velký pomocník zvýšení odolnosti organizmu.

Zelí je označení pro tři druhy listové zeleniny, všechny jsou pak z rodu brukev. Jsou to dvouleté byliny, jejíchž listy jsou uspořádány v hlávky, které se konzumují. Kromě hlávkového zelí jsou jako zelenina využívány také zelí pekingské (Brassica campestris var. Pekinensis) a zelí čínské (Brassica chinensis), které jsou samostatnými druhy, nejedná se o odrůdy hlávkového zelí. Zelí zastupují nejen tradiční, ale především hybridní odrůdy, které se cení hlavně pro pevné hlávky bez sklonu k praskání. Podle délky vegetační doby rozlišujeme zelí rané, polorané, polopozdní, pozdní, podle využití pak kruhárenské a ke skladování.

Hlávkové zelí je dvouletá rostlina, vyšlechtěná z brukve zelné, podobně jako hlávková kapusta, kedluben nebo květák. Kromě hlávkového zelí jsou jako zelenina využívány také zelí pekingské (Brassica campestris var. Pekinensis) a zelí čínské (Brassica chinensis), které jsou již samostatnými druhy, nejedná se o odrůdy hlávkového zelí. Hlávkové zelí vyžaduje úrodné, dobře prohnojené půdy. Je náročné na vláhu, potřebuje půdu s vysokou vododržností.

Zelí aktivuje metabolismus sacharidů, stimuluje nervy a mozek, zlepšuje náladu a koncentraci. Chemická látka I3C, která je také obsažena v brokolici a květáku  dokáže "opravit" DNA v buňkách, a tím zabránit jejich rakovinnému bujení. Zjistili to vědci z Georgetownské univerzity ve Spojených státech. Podle vědců má stejnou vlastnost také genistein - látka obsažená v sóji. Souvislost mezi zmíněnými druhy zeleniny a nižším rizikem onemocnění rakovinou bylo známé už dříve. Zelí uvolňuje napětí, podporuje spánek a posiluje imunitní systém, povzbuzuje krvetvorbu, aktivuje okysličování buněk, stimuluje pigmentaci pokožky a vlasů, podněcuje růst buněk, zvyšuje libido a výrazně pomáhá při léčbě kožních nemocí a lupénce. Už Hippokratés předepisoval svým pacientům najemno nastrouhané zelí se solí při onemocnění cystami, uretritidě a při bolestivém močení.

Galén praktikoval zelné zábaly na rány, na nemocné klouby a při horečnatých stavech. Listy zelí obsahují bílkoviny, organické kyseliny (jablečnou, citronovou, jantarovou, mravenčí..), cukry, vitaminy C, Bl' B6, H, E, beta-karoten, kyselinu nikotinovou, pantotenovou, listovou, dále tuky, aminokyseliny, celulózu, makro i mikroprvky (draslík, hořčík, železo, stříbro, cín, olovo, titan, molybden, nikl, vanadium a další). V zelí je větší množství vitaminu C ve formě takzvaného askorbigenu (kyselina askorbov), který se téměř neničí při jeho dalším zpracování. Klinické testy potvrdily vysokou účinnost čerstvé zelné šťávy při léčbě prostaty, žaludečních vředů a dvanácterníku. Za základní účinnou látku je považován vitamin U, který má protialergické účinky a zlepšuje lipidní přeměnu thiaminu a cholinu. Působí také příznivě při léčbě dny a žlučníkových kamenu, při onemocněních srdce a ledvin, při arteskleróze, obezitě a na metabolizmus žaludeční sliznice, při kterém podporuje proces zahojení vředů. Působí močopudně, proti bakteriím, a dokonce má vliv na zlatého stafylokoka i bakterie tuberkulózy.

Lidová medicína doporučuje používat čerstvé zelí nebo šťávu z něho při nespavosti, bolestech hlavy a onemocnění sleziny. Čerstvé i kysané zelí se využívá ke zvýšení chuti k jídlu, sekreci žaludečních šťáv, prevenci avitaminózy (kurděje), při chronické poruše trávení a také jako močopudný a lehce projímací prostředek. Kysané zelí nebo nálev se doporučuje pro diabetiky, pacienty s nemocnými játry a žlučovými kameny. Šťáva nebo odvar s medem se používá při léčbě zánětu hrtanu, průdušek a dalších onemocnění dýchacích cest. Zubaři jsou přesvědčeni, že kdybychom alespoň jedenkrát denně několik minut žvýkali kyselé zelí, posilnily by se nám dásně a ubylo by tak nemocných s paradentózou.