Nízký keřík z čeledi vřesovitých, 15 - 50 cm vysoký, prutovitě větvený, prorostlý jehlicovitými trojhrannými stále zelenými listy. Květy jsou drobné, krátce stopkaté fialově růžové až bílé. Plodem je nahnědlá tobolka obsahující mnoho drobných semen.

Kvete od července do září, na světlých, slunných místech, preferuje kyselé, suché, písčité půdy a rašeliniště. Je rozšířený v Evropě a severní Americe, na západní Sibiři, v Turecku a v severozápadní Africe. V naší přírodě je častý, někdy tvoří rozsáhlé porosty, jimž říkáme vřesoviště. Můžeme sbírat samotný květ s příměsí lístků, nebo celou rozkvetlou nať vřesu. Vřes sbíráme odstřihnutím, dokud nať ještě není dřevnatá, nejlépe v druhé polovině léta a v době plném květu. Květy se sklízejí jednoduše sdrhnutím z větviček po směru růstu.

Obsahuje: Obsahuje asi 7% tříslovin, flavonoidy (quercitrin), alkaloid ericolin, silici, sliz, saponiny, hořčiny, pryskyřice, kyselinu křemičitou, organické kyseliny, glykosid arbutin.

Léčivé účinky: Nať s květem působí desinfekčně a protizánětlivě zejména v oblasti močových cest a měchýře, v ledvinách, v ženských orgánech a v trávícím ústrojí. Má schopnost odvodňování a uplatní se při otocích (končetin). Vřes dále uklidňuje a prohlubuje spánek. Působí mírně proti průjmu, protože vylučuje z těla kyseliny močové je vhodný při dně, prostatě a revmatismu. Zevně pomáhá při kožních problémech a ekzémech. Vřes detoxikuje, pomáhá rozpouštět a odplavovat usazené toxiny z našeho těla a působí na látkovou výměnu, proto je bylinou vhodnou pro jarní čistící kůru.

Užití: Díky cenným vlastnostem tvoří vřes přísadu do mnoha čajových směsí. Čaj připravíme z 1 lžičky drogy na 1 šálek. Drogu zalije a pijeme 2 – 3x denně. Vřes nemá nežádoucích účinků a lze užívat i dlouhodobě, přesto se doporučuje jeho užívání přerušit po 3 měsících a udělat 3 měsíční přestávku. A poté pokračovat. Pro omývání ran a ekzémů připravíme nálev, svařením vřesových natí, 10 minutovým louhováním a přidáním do koupele nebo k omývání poraněné kůže.

Zajímavosti: Usušený vřes je v zimě symbolem vzpomínky, hlavně pro bylinkáře. Vřes byl mimořádně oblíbený u starých Slovanů, osmý měsíc, kdy kvetl dostal také pojmenování „ vreseň“. Ženy nosily kytičku vřesu za pasem jako ochranu před zlými silami a kousek větvičky si vplétaly do svatebního myrtového věnečku, aby manželství bylo šťastné. Vřesu je několik rozličných druhů, většinou s názvem eriky, nejkrásnější pochází z jižní Afriky. Jsou oblíbenou skalkovou a zahradní květinou. Listy a nať vřesu se přidávají také do piva na místo chmele.