Violka (fialka) je vytrvalá bylina vysoká 5 - 15 cm šířící se až 15 cm dlouhými kořenujícími výběžky. Listy i stopky květů vyrůstají v přízemní růžici. Listy jsou řapíkaté, okrouhlé nebo široce vejčité, na bázi srdčité. Květy jednotlivé, dlouze stopkaté, s listenci v horní polovině stopky, barvy většinou sytě fialové, s fialovou ostruhou s možnými barevnými odchylky.

Květy výrazně voní. Řapík je krátce nazpět chlupatý, vzácně olysalý. Na bázi řapíků jsou palisty, které jsou třásnitě zubaté nebo celokrajné, třásně jsou brvité, zakončeny rezatou žilkou. Plodem je tobolka. Kvete v březnu a dubnu, někdy na podzim. Rod Viola zahrnuje asi 450 druhů, pochází ze Středomoří, u nás se pěstuje již od středověku, často zplaňuje. Roste hojně v křovinách, v parcích, blízko lidských obydlí, od nížin do podhůří v humózní a výživné půdě. Má ráda polostinné stanoviště, ale roste i na slunci. Sbírá se oddenek v době podzimu, méně listy, květy nebo celá rostlina včetně kořene se sbírá v době květu. Mladé listy a květy se používají i v kuchyni.

Obsahuje: Hojivý sliz z glukózy saponiny, třísloviny, alkaloid violin, rutin, karetonoidy, vitamíny C a E, kyselinu salycilovou, účinnou látku acylpyrinu, díky které má tato bylinka protirevmatický účinek. Dále vonné silice, vosky, kaučuk, glykosid violaqercitrin.
Užití: Jako léčivka působí protizánětlivě, protirevmaticky, zvyšuje produkci moči,uvolňuje hleny při kašli, pomáhá při odkašlávání a bronchitidě. Doporučuje se k pročištění krve, urychluje vylučování škodlivin z organismu, má příznivý vliv na posílení imunity. Odvar z listů se používá jako kloktadlo, nať naložená ve vinném octě k obkladům při dně a svědění celého těla, zevně se přikládají listy na popraskané prsní bradavky. Lidové léčitelství věřilo, že je účinným prostředkem při léčbě zhoubných nádorů, hlavně proti rakovině tlustého střeva, hrtanu a jazyku a v obkladech na rakovinu prsu. Vůně fialky spolu s vůní levandule je pokládána za silné afrodisiakum.

Užití: Při vypadávání vlasů se doporučuje vymývat pokožku odvarem violky, který se rovněž užívá při zánětu plic a černém kašli. 1 polévkovou lžíci květů fialek zalijeme šálekem vroucí vody a necháme 10 minut louhovat. Pijí se 2 - 3 šálky denně před jídlem. Zevně se užívá ve formě obkladů na špatně se hojící rány. Obvykle se aplikuje ve formě lihové tinktury nebo nálevu. Nálev připravený z 1 lžičky sekané nati či oddenku zalité šálekem vody užíváme 2x denně. Nálev z květů uklidňuje nervy a tiší bolesti hlavy. Při angíně či aftech můžeme ještě silnějším nálevem kloktat. Violkový olej je účinný na hojení popálenin i pro zjemnění pleti. Připravuje se z 1/4 l panenského mandlového či slunečnicového oleje, v němž hrst květů nejméně týden louhujeme. Silice v rostlině obsažená se užívá v kosmetickém průmyslu, i když dnes je často nahrazována syntetickými látkami. Při předávkování se může objevit nevolnost!

Fialkový olej
Do čtvrt litru oleje nejlépe mandlového naložíme hrst květů a necháme týden stát ve tmavé nádobě. Když květy zblednou olej je hotový. Květy se poté odstraní.

Fialkový sirup na odkašlání
Ingredience: 3 hrsti fialkových květů, 1 l vody, 1 kg medu nebo cukru, šťávu z 1 - 2 citrónů
Postup: Čerstvé fialkové květy opláchneme, spaříme vroucí vodou, přiklopíme a necháme přes noc odstát (12 hodin). Nálev scedíme, zahřejeme, maximálně však na 40 - 45°C, rozmícháme s medem do sirupové hustoty a nakonec přidáme šťávu z citrónu. Plníme do dobře vymytých lahviček, pečlivě uzavřeme a skladujeme v chladu a temnu. Sirup podporuje odkašlávání, při potížích užíváme 3 lžičky sirupu 3x denně. Není vhodný při dráždivém suchém kašli.

Fialkový ocet na bolest hlavy
Ingredience: 1 l octa, hrst fialkových květů
Postup: Do octa vložíme omyté a osušené fialkové květy a 10 dní necháme ustát. Poté scedíme a naplníme do lahví. Fialkovým octem otíráme čelo při bolestech hlavy nebo jej přidáváme do míchaných limonád či salátů.

Zajímavosti: Velký problémem je určování správného druhu, často se kříží s jinými bezlodyžnými druhy. Velmi hojný je kříženec s violkou chlupatou, vzácnější je kříženec s violkou chlumní, která zbarvená podobně jako violka lesní, ale na rozdíl od violky vonné vytváří lodyhu, proto je záměna méně pravděpodobná. Často se rovněž zaměňuje se s podobnou violkou psí, která nevoní, má krátký oddenek a podlouhle vejčité listy s palisty. Kvete v květnu až červnu, korunní plátky jsou bledě modré až bělavé, na obvodu třásnitě pilovými.